Zámek Klášterec nad Ohří, vystavěný na ostrohu řeky Ohře při úpatí Krušných hor, patří k nejvýznamnějším historickým sídlům severozápadních Čech. Název zámku i města je staročeským označením malého kláštera (odvozeným z latinského claustrellum), který v místech dnešního města založili kolem roku 1250 benediktini z nedalekých Postoloprt jako svou filiaci. Klášterní zboží však již roku 1277 přešlo do vlastnictví královské komory. Novými vlastníky se za čas stali páni ze Šumburku, kteří jej spravovali do roku 1449. Poté byl Klášterec krátce v držení Viléma z Illburgu, až jej v roce 1453 zakoupil rod rytířů z Fictumu. Roku 1514 Volf Dětřich Fictum založil v místě dnešního zámku nové rodové sídlo, dále rozšířené za držení jeho synů na tvrz. Volfův vnuk Kryštof Fictum pak starou tvrz přestavěl na renesanční zámek, jehož jádro spolu s věží je zachováno ve hmotě východního a jižního křídla nynějšího zámku. Nad portálem věže je dochovaný alianční znak Kryštofa Fictuma a jeho manželky Voršily rozené Šlikové. Letopočet 1590 ve znaku datuje dokončení renesanční stavební fáze zámku.
Majetek byl Fictumům, pro účast na stavovském povstání, roku 1621 zkonfiskován a následně odprodán roku 1623 Kryštofu Šimonovi svobodnému pánu z Thunu. Kryštof Šimon záhy získal v severozápadních Čechách rozsáhlý majetek a roku 1629 byl za věrné služby císaři spolu s dalšími příslušníky rodu povýšen Ferdinandem ІІ. do stavu říšských hrabat s titulem Hohenstein (dle rýnského hrabství získaného jako císařskou zástavu). Stal se tak zakladatelem tzv. české větve hrabat z Thun-Hohensteinu. Jelikož neměl přímého dědice, rodové statky v Čechách předal roku 1634 do držení svého synovce Jana Zikmunda. Za jeho správy, v době Třicetileté války, byl v roce 1639 zámek i s okolím vydrancován a vypálen švédským vojskem.
Kolem poloviny 17. století tak byl Michael Oswald Thun, potomek Jana Sigmunda, nucen přistoupit k pronikavé přestavbě sídla. Realizací v časně barokním stylu roku 1666 byl pověřen italský architekt Rossi de Luca. Autorem projektu byl Carlo Lurago. Zámek dostal čtyřkřídlou dispozici, byl obklopen nově založeným parkem se salou terrenou a boční arkádovou chodbou. Sochařskou výzdobu z let 1685-1687 vytvořil Jan Brokof, otec slavného Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Z dalších stavebních aktivit Michaela Oswalda vyniká zejména palác na Hradčanském náměstí v Praze, později nazvaný Toskánský, vybudovaný podle projektu proslulého architekta Jeana Baptisty Matheye.
Michael Oswald neměl mužské potomky a jeho majorátní statky zdědil jeho mladší bratr Maxmilián, který sám založil děčínský majorát.
Roku 1784 postihl ničivý požár městečko i zámek. Držitel panství i úředníci se přestěhovali na blízký zámek Felixburk. Opravy zámku probíhaly ještě v době, kdy panství spravoval František Josef (od roku 1788). Ten se živě zajímal o zlepšení polního a lesního hospodářství. Prosazoval nové hospodářské reformy a zakládal manufaktury.
 |
 |
 |
Po smrti Františka Josefa roku 1800 převzal klášterecký majorát jeho syn Josef Jan hrabě z Thun-Hohensteinu, jehož jméno je spojeno se získáním nedávno založené klášterecké manufaktury na porcelán (1794), která pak byla v majetku rodu Thun-Hohenstein až do čtyřicátých let 20. století.
Dalším vlastníkem Klášterce se stal Josef Matyáš, významný představitel českého veřejného života, tajný rada, dědičný člen panské sněmovny a člen Královské české společnosti nauk. Za držení majorátu jeho synem Josefem Oswaldem I. prošel zámek poslední významnou přestavbou po požáru v roce 1856. Podle projektu architekta Václava Hagenauera byl upraven v tehdy módním neogotickém stylu, v němž je zachován dodnes. Ve stejném duchu byl rozšířen a upraven i zámecký park.
Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byla část panství Klášterec zabrána v rámci první pozemkové reformy. Klášterecký zámek se v městečku stává centrem pozornosti a vynořují se různé návrhy na jeho možné využití ve prospěch města. Jednalo se o umístění školy, tělocvičny, dokonce o jeho úpravu pro bytové účely. Tyto záměry se podařilo držiteli panství odvrátit s poukázáním na uměleckohistorickou hodnotu objektu. Ve dvacátých letech byly realizovány jen menší stavební zásahy, kdy byl zazděn původní vjezd do areálu a vybourán nový v pravé části stejného křídla.
Po druhé světové válce přešel zámek do majetku státu a v letech 1950-1952 byly zrestaurovány cenné renesanční interiéry. V těchto letech se také zrodila idea instalovat v zámku expozici českého porcelánu ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Ta mimo jiné připomíná založení klášterecké porcelánky, druhé nejstarší v Čechách, která dodnes patří k našim nejdůležitějším producentům porcelánu.
Další odkazy:
Z historie hraběcího a knížecího rodu Thun – Hohenstein zde >>
Jan Brokof zde >>